Favorit nezkrachoval, nekončí, ale ani nevyrábí

Favorit nezkrachoval, nekončí, ale ani nevyrábí

V pondělí se na seznamu objevila reportáž, jejíž titulek hlásal tak trochu bulvárním stylem, že Favorit potřetí zkrachoval.

Třetí smrt legendárního Favorita. Výroba kol v Rokycanech skončila, zbyly dluhy a soudní spor

Tento článek pak převzala některá další média a stal se předmětem diskusí i na sociálních sítích, což vyvolalo následnou reakci samotného majitele ochranné známky Favorit, který se proti některým tvrzením rázně vyhradil a přiložil košaté vysvětlení situace.

Nevěřte všemu, co se píše v médiích : hvězdy nehasnou

I přes poměrně rozsáhlý text reakce pan Galoviče doporučuji přečíst si jej celý, abyste si udělali představu nejenom o tom, jak vše údajně probíhalo, ale také o všech souvislostech a zápletkách, které to s sebou během posledních tří let přinášelo.

Nebudu a nechci opakovat tvrzení, která jsou v obou textech, nicméně dovolím si k tomu všemu pár slov vlastního názoru. Obecně fandím všem, kteří chtějí něco udělat pro cyklistiku a dokázali na tom rozjet fungující business. Vydělávat peníze se dnes dá různými způsoby a pokud se to někomu podaří, byť jen díky malé přidané hodnotě spojené s vlastní invencí, má na ně právo.

Z tohoto pohledu jsem snahy pana Galoviče sledoval téměř od počátků, tedy od okamžiku, kdy došlo ke koupi ochranných známek i následných tahanic o práva na ně a začalo se řešit jakým způsobem, co a kde se bude vlastně vyrábět. Jelikož jsem se tehdy až tak nezajímal o podrobnosti ani o to, jak velká jsou aktiva firmy, kolik má resp. bude muset mít zaměstnanců a jaká bude potřeba investic, aby mohly vzniknout první hmatatelné produkty nové éry této značky, bral jsem s rezervou informace, že to či ono stálo desítky milionů. Vývoj prostě vyžadoval postavit novou továrnu a zaplatit dva roky příprav několika prototypů. Bez masivních investic se rozjezd podobného businessu prostě dnes neobejde.

Každý dělá to co umí, jak to umí a předpokládám, že podle svého nejlepšího vědomí a svědomí to dělal tehdy i pan Galovič. Nový Favorit však stále více a více připomínal privátní show postavenou na výjimečnosti, exklusivitě a něčem, co s původní myšlenkou Favoritu nemělo příliš společného. Ale i tehdy jsem přivřel obě oči a zajel se podívat do nově otevřeného showroomu v Praze, který připomínal designový butik s drahým oblečením v Pařížské. Bohužel s českým pojetím cyklistiky měl tenhle koncept společného pramálo a musel jsem v nitru duše dát za pravdu několika mým kolegům, kteří již v té době o majiteli firmy hovořili jako o egomaniakovi a nikoliv skutečném fandovi cyklistiky a srdcaři.

Díra na trhu, která (ne)existovala

Původně totiž vznikl obchodní záměr udělat z Favoritu exklusivní značku zacílenou na movité uživatele, kteří kolo chtějí mít jako dopravní prostředek do města, jehož hlavní devízou má být design. Tehdy si prý firma udělala průzkum trhu, na jehož základě zjistila, že u nás tento segment kol v podstatě neexistuje a tudíž je logické, že po něm bude zřejmě poptávka.

Vznikla tedy první modelová řada označená jako URBAN, ve které se nabízela čtveřice modelů s různými řídítky, rámy pro pány i dámy vybavená exklusivními doplňky, kterým vévodil leštěný představec s integrovanou svítilnou, kožená sedla, či pohon postavený na vícerychlostních nábojích a řemenech. Na slavnostním otevření se tehdy ještě společně s Galovičem usmíval také designér Petr Novague, který je dnes paradoxně s Richardem Galovičem na kordy a soudy mají rozhodnout o tom, jaký díl zásluh má na designu prvních modelů nového Favoritu. A jedním z bodů svárů je dnes dokonce i získané ocenení RedDot které Favorit za svou kolekci získal v roce 2016. Jako designér je pod ním totiž podepsaný právě Novague ovšem údajně neprávem, jak dnes tvrdí Galovič.

Více se dočtete zde.

Zdroj: mtbs.cz